Můj příběh

Někdy si říkám, že život je ten nejlepší, i když občas pěkně tvrdý scénárista. Moje cesta k založení tohoto projektu totiž nevedla přes univerzitní knihovny, ale přes lesní stezky, dunící reproduktory, herny a amazonskou džungli. Nejsem psycholog v bílém plášti. Jsem člověk, který si život osahal ze všech stran, a právě proto dnes píšu tato slova. 

Všechno to začalo docela nevinně v malebné vesnici nedaleko Opavy. Odmala jsem byl dítětem přírody, les pro mě byl druhým domovem a místem, kde jsem se cítil skutečně sám sebou. Ta touha souznít s krajinou mě přivedla až na Střední lesnickou školu. Byla to krásná léta, vonící jehličím a svobodou, ale dospívání má svá vlastní pravidla a klid lesa brzy přehlušily docela jiné rytmy. Vtrhnul jsem do svého "buřičského období" s energií, která nebrala ohledy na následky. Punk, reggae, techno, festivaly a nekonečné večírky se staly mým světem. Byl jsem mladý, divoký a měl jsem pocit, že mi patří svět. Byla to jízda, kterou jsem si užíval, ale zpětně musím přiznat, že jsem často ztrácel míru a balancoval na křehké hraně.

Když opadlo prvotní nadšení z mládí a přišla dospělost, začal mi život vystavovat účty. První vážné vztahy, velké lásky a ještě větší zklamání mě konfrontovaly s realitou, na kterou jsem nebyl připravený. V té době jsem udělal krok špatným směrem a hledal únik v hazardu. Nebylo to o penězích, ale o zoufalé snaze utéct sám před sebou. Naštěstí to netrvalo dlouho, ale ta pravá zkouška teprve přicházela. Život mě srazil na kolena takovou silou, že jsem neviděl cestu zpět. Bylo to několik měsíců temnoty, kdy jsem nedokázal vydržet ve vlastní kůži. Došlo to tak daleko, že jsem seděl nad rozepsaným dopisem na rozloučenou a hledal místo, kde své trápení ukončím.

Právě v tom nejhlubším bodě se ale něco zlomilo. Místo konce přišel nový začátek. V té beznaději se ve mně probudila zvědavost a touha pochopit, co se to ve mně děje. Začal jsem prozkoumávat změněné stavy vědomí a postupně se ze mě stal nadšený hledač duchovna. Hltal jsem všechno od krystalů přes numerologii až po horoskopy. Byl to pro mě nový, fascinující svět, který mě nakonec nasměroval až do letadla směr Jižní Amerika.

Vypravil jsem se do Amazonie za tradiční medicínou a rituály s ayahuascou. Pokud si představujete relaxační dovolenou, jste na omylu. Byla to ta nejtěžší škola mého života. Džungle a tamní šamani mi nastavili nemilosrdné zrcadlo. Prožíval jsem stavy, které otřásly mým chápáním reality, a viděl jsem sílu i pokoru lidí, kteří s touto medicínou pracují. Bylo to tak náročné, že jsem si po návratu řekl, že už tam nikdy nevkročím. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Do roka jsem byl zpátky – silnější, připravenější a odhodlaný jít ještě hlouběji.

Tyto zkušenosti, posbírané na divokých akcích, v tichu lesa, na dně zoufalství i v hloubi pralesa, ze mě udělaly toho, kým jsem dnes. Žiji sice v Praze, kde se mi líbí, ale duší jsem pořád horal, který pravidelně utíká dobíjet do hor baterky. Po letech jsem se rozhodl vrátit ke studiu psychologie, protože mi dává smysl propojit prastarou moudrost s moderním poznáním a dát všem těm zážitkům ucelený rámec.

Projekt "Přítel na telefonu" je pro mě srdeční záležitostí. Rozhodl jsem se jít, protože věřím, že sdílená starost je poloviční a sdílená radost dvojnásobná. Jsem tu pro vás ne jako terapeut, který bude analyzovat vaše dětství, ale jako parťák, který ví, že život není černobílý. Můžeme spolu řešit hluboká témata a smysl života, když na vás padne tíseň. Můžeme probrat vztahy a práci. Ale stejně tak mi můžete zavolat, když se prostě jen nudíte, chcete probrat včerejší fotbal, postěžovat si na počasí nebo potřebujete slyšet nestranný názor chlapa na vaši situaci.

Můj příběh mě naučil nesoudit, ale naslouchat. A přesně to vám teď nabízím. 

Jakub Ďurica